Prolog
Stroje ti vzaly všechno ostatní. Rybařit se nenaučily.
Od posledního dne v práci k prvnímu nahození.

iMěsto se naučilo obejít bez lidí. Auta jezdila sama, roboti rozváželi objednávky a umělá inteligence pracovala rychleji a levněji. Práce pro lidi ubývalo.

iiA jednoho dne přišla řada na tebe. Žádná schůzka s šéfem, žádné loučení s kolegy – jen zpráva na obrazovce: tvoje práce byla automatizována.

iiiDoma bylo najednou zvláštní ticho. Dvanáct let práce se vešlo do jedné krabice. A poprvé po letech jsi neměl na večer žádný plán.

ivA pak sis vzpomněl na to, co tě kdysi bavilo nejvíc. Starý prut, podběrák a bedna s vybavením – pořád tam, kde jsi je nechal.

vMezi vybavením se našly staré fotky. Časná rána, tiché břehy, tvoje první trofejní ryba. Zvláštní, jak snadno se zapomene na to, co člověka dělalo šťastným.

viNa účtu přesně dvě stovky. Pas v šuplíku. Na jednu letenku to stačí. Jedním směrem.

viiMěsto zmizelo dole i s prací, termíny a plány. Pas v ruce, prut v zavazadle. Od téhle chvíle ti rozvrh určuje ryba.












